SVATÝ OTEC PIO - MUŽ MODLITBY

(Jiří Janalík není autorem, pouze moderátorem Modlitebního společenství sv. Pia z Pietrelčiny, tento článek lze najít i na spolotcepia.signaly.cz)

1. To, že byl svatý otec Pio úzce spojen s Ježíšem, jemu se daroval a v Něm žil se projevuje obzvláště v modlitbě. Z jeho dopisů jasně vychází najevo, že se chtěl líbit jen Ježíšovi a odvrhuje všechno, co ho může odvést od tohoto přání. K tomuto vybízel i jiné. Měl za cíl všechny přivádět ke Kristu pomocí apoštolátu neustálé modlitby a obětovaného utrpení.

2. Svatý Pio se modlil stále, aniž by se unavil. Modlitba byla životem jeho duše a veškerý jeho život byl modlitbou. Otec Pio se modlil modlitby stanovené církví pro všechny věřící, ale i zvláštní modlitby předepsané řeholí kapucínského řádu. Neomezil se ale jen na předepsané modlitby. Jeho osobní modlitba byla rozhovorem s  Ježíšem, neboť Ježíš byl inspirací a samotnou silou jeho modlitby. On se modlil v modlícím se Ježíši. Jednou mu někdo položil otázku: „Ale kdo jsi ty?“ On odpověděl: „Já jsem bratr, který se modlí.“

3. Jeho den začínal ve dvě ráno, modlil se přes celý den a obzvláště v noci- za ty, kteří se přišli zpovídat následující den. Spával velmi málo –uvádí se, že 5-25 minut denně. Když se modlil, nechoval se nijak zvláštně. Mluvil s Bohem prostě, prosil od potřebné milosti pro život církve a děkoval mu s hlubokou vděčností.

4. Sv. Pio se stále modlil za obrácení hříšníků a za jednotu církve. Jeho láska k církvi byla tak velká, že nikdy nejednal proti nadřízeným a lidem z církve, kteří, protože se jim nepodařilo uvěřit v jeho svatost, ho pronásledovali. Nikdo od něho neslyšel slovo protestu nebo odsouzení. Jan Pavel II. nemluvil při blahořečení ani o jeho stigmatech, ani o jeho velkých mystických darech, ale že jeho poslušnost k církvi byla důvodem velkých utrpení a mnohých odčinění.

5. Otec Pio jako pravý otec dokázal své duchovní děti potěšit, povzbudit, ale zároveň být v požadavcích náročný. Kdo se vydává na cestu duchovního života, nesmí počítat s prostředností. Otec Pio mluví o tom, že máme usilovat o svatost a cílem svatosti je být podobou Boží, být jako Bůh. Vypovídá o tom úryvek z dopisu: Svatost je to, co přesahuje naše vlastní síly, je to dokonalé vítězství nade všemi našimi vášněmi, je to vytrvalé a opravdové pohrdání sebou samými a věcmi tohoto světa, takže upřímně upřednostňujeme chudobu před bohatstvím, pokořování před světskou slávou, bolest před slastí. Svatost znamená milovat bližního jako sebe a z lásky k Bohu. Svatost znamená také to, že milujeme dokonce i toho, kdo nám zlořečí, kdo nás nenávidí a pronásleduje, a tato láska nás vede k tomu, že mu děláme dobro. Svatost znamená, že žijeme v pokoře, nezištnosti, opatrnosti, spravedlnosti, trpělivosti, lásce, čistotě, tichosti, pracovitosti, že pečlivě plníme své povinnosti jenom proto, abychom se líbili Bohu a abychom od Boha také obdrželi zaslouženou odplatu.

Zkrátka a dobře: svatost, drahá/drahý, má moc proměňovat, jak to říkají svaté knihy, člověka v Boha.  (Ep. II, s. 541)

6. K velkorysosti darovat se zcela Bohu, prožívat naplno své povolání, tedy stát se svatými  vybízí i papež Jan Pavel II. v proslovu mladým:  Církev potřebuje vaše schopnosti, vaše dary, váš entuziasmus. Kéž byste dokázali říci své „ANO“ Kristu, který vás volá  k tomu, abyste byli svatí. Svatost je slovo, z něhož by mohl člověk dostat strach, ale nebojte se! Neznamená to, že budete konat mimořádné věci. Jde především o to, aby člověk opravdově prožíval své povolání. K tomu mu pomáhá modlitba, svátosti a každodenní úsilí o věrnost. Je třeba, aby přišla generace mladých, kteří budou uchváceni ideálem svatosti. Je podmínkou snahy vybudovat takovou společnost, která by byla hodná člověka, který by byla skutečnou civilizací lásky (proslov z 18.9.1994).

7. Modlitba sv. Pia se stala touhou být s Ježíšem v nebi a proto se mu přebývání na zemi stalo mučednictvím lásky. Když viděl, kolik plodů přináší láska spojena s utrpením, chtěl i po smrti trpět v očistci, aby pokračoval v tomto poslání. Ježíš naproti tomu chtěl, aby jeho poslání pokračovalo do konce dějin lidstva skrze jeho duchovní děti. Otec Pio znal těžkosti svých duchovních dětí, které žijí ve světě. Věděl nejlíp jak je pro ně těžké bojovat proti ďáblu, materialismu a mentalitě světa. Modlil se i za  nás, aby nikdo nebyl ztracen. Na zemi nám svěřuje své poslání a v nebi nám chce darovat svou vlastní slávu.V modlitbách a utrpeních byl společně s Ježíšem spojen s Bohem ve vůli podílet se na vykoupení světa.

 8. Jsme schopni i my dělat to, co otec Pio? Jak my můžeme pomoci hříšníkům od věčného neštěstí? Svým dobrým křesťanským životem a apoštolátem. Otec Pio mluví o apoštolátu v následujícím dopise: „Ne všichni jsme Bohem povoláni zachraňovat duše kazatelským apoštolátem… Duše však může vyzařovat Boží slávu a pracovat na spáse ostatních svým křesťanským životem a modlitbou. K tomu jste povoláni i vy… Modlete se za nevěrné, za vlažné i za horlivé, ale hlavně za nejvyššího pontifika a za duchovní potřeby církve, která je naší nejněžnější matkou. Přidávejte zvláštní modlitbu za ty, kdo pracují na spáse duší a pro větší slávu Boží v misiích uprostřed nevěrných a nevěřících lidí.

Znovu vás povzbuzuji, abyste se cele zasvětily a ke službě Pánu přiváděly další duše, kolik jen dokážete.  (Ep II, s. 71)

9. Ze života otce Pia víme, že byl hlubokým ctielelem Matky Boží, kterou vnímal jako pouto mezi námi –lidmi a Kristem, jako tu, která uvádí ke Kristu.      

"Milujte Marii a čiňte všechno pro to, aby byla milovana. Modlete se růženec a modlete se ho opravdu dobře. Modlete se růženec jak jen to je pro Vas možné." A když mu někdo namítal módní frázi, že růženec dnes patří minulosti, pater Pio odpověděl: "Čiňme to, co vždy konali naši otcové a nalezneme v tom zalíbení. Satan stále usiluje o to, aby tuto modlitbu zničil, ale nikdy se mu to nepovede. Je to modlitba toho, kdo vitězí nad všemi a nad vším. Této modlitbě nás naučila naše nebeská Matka, stejně jako Ježíš nás naučil modlitbě Otčenáš."

10. Otec Pio růženec ani jinak nenazýval než svou zbraní. Vždy ho měl v ruce. Poslední dny svého života říkával spolubratřím, kteří mu přisluhovali: „Berete mi zbraň! Dejte mi moji zbraň!“ Když o ni zase jednou tak žertovně a vážně zároveň prosil, jistý bratr se ho ptal: „Otče, a kde teď bojujete?“ „V Číně!“ zněla odpověď.

11. Jeden spolubratr se jej zeptal: „Co budeme bez vás, až už tu nebudete?“ „Budu se za vás modlit v nebi a pomáhat vám. A to ještě více než teď!“.

Myšlenky o modlitbě z dopisů otce Pia:

•  „Modlitba je nejlepší zbraní, kterou mám. Je klíčem, který otvírá Srdce Pánovo! Musíš mluvit s Pánem nejen ústy, ale i srdcem! Ba v určitých chvílích musíš s ním hovořit jen srdcem!“
•  Modlete se vytrvale, a tak zvítězíte nad svými nepřáteli. Pokořte se pod mocnou ruku nebeského lékaře, a tak dospějete k tomu, že na svatební hostině, která nebude slavit v nebi, vás Ježíš posadí na první místo. Bůh totiž jasně přislíbil, že ten, kdo se ponižuje, bude povýšen. Stále ze srdce děkujte Bohu skrze Ježíše Krista, a tak se velmi dobře připravíte na to, abyste mohla přijímat další obdarování od Boha. Platí přece, že ten, kdo si nechce uvědomovat již přijatá obdarování, se stává nehodným k tomu, aby mohl obdržet další. (Ep. II, s. 500).

Obtíže, které zakoušíte při uplatňování ctností a při modlitbě, vás nesmějí odrazovat od usilování o ctnosti a stále hlubší modlitbu. Pokračujte navzdory obtížím a nepodléhejte dojmu, jako by to byla ztráta času. (Ep. IV, s. 380)